Také jste někdy slyšeli: „Neumíš kreslit“?

Znovu jsem si uvědomila, proč jsem vlastně založila tento blog a také facebookovou stránku Skicář – Průvodce nesmělého umělce. Chci podpořit všechny, kteří chtějí začít malovat nebo už malují, ale necítí se dost dobří (což je DOST RELATIVNÍ) nebo se chtějí posunout dál, vystavovat, mít vlastní brožuru svých obrazů/výtvarných děl.

Před nějakou dobou jsem totiž toto všechno zažívala taky, moc jsem stála o to, abych začala malovat, kreslit, ale myslela jsem si, že to nemá cenu, že to nebude nikoho zajímat, že nemám žádná témata, že mi to nejde… Milion takových myšlenek mi jelo v hlavě. 

Proč je potřeba podpořit

Na základce mi říkali, že mi kreslení moc nejde. Kolika z vás něco podobného říkali taky? A hlavně jak si vůbec mohli dovolit něco takového říct? Existují nějaké mantinely a nějaký metr na to, co je dokonalé a co není? Co má smysl a co nemá? A kolika světovým malířům přesně tohle také řekli, oni to nevzdali, a pak mnoho z nich je teď v učebnicích dějin umění… Van Gogh za celý svůj život prodal jeden jediný obraz. Nikdy se necítil oceněný. A přesto maloval a teď jsou jeho obrazy za miliony (ne korun, ale eur :-)).

Zvláštní byla také učitelka mého syna na prvním stupni základní školy. Když ji na třídní schůzce maminky spolužáků mého syna požádaly, jestli by hodiny výtvarné výchovy mohla udělat zábavnější, trochu je změnit, odvětila, že to nemá smysl, protože obecně žádného kluka výtvarka nebaví. Když jsem to slyšela, musela jsem se usmát. Pokud by toto byla pravda, tak bychom u nás v galerii neměli ani jednoho malíře – muže…

Můj jediný předpoklad byl, že jsem chtěla začít kreslit

A já jsem prostě začala kreslit. To, že jsem chtěla začít, že jsem chtěla kreslit, byl můj jediný předpoklad, bylo to to jediné, na čem jsem mohla stavět. Nejdřív jsem nevěděla co kreslit, ale prostě jsem kreslila dál a dál a ono to začínalo přicházet. Pořád jsem na té cestě a našla jsem v tom radost, smysl a taky u toho ztrácím pojem o čase a okolních věcech. A to je pro mě nejdůležitější.

A proto chci, abyste na to taky nebyli sami, jsme totiž na cestě, která má smysl, protože nás to baví. I když třeba někteří nevědí, jak začít. Já to měla taky tak, takže těmto pocitům naprosto rozumím.

Chci nyní i Vám dát najevo, že můžete, a že to můžeme sdílet. Že tady máte podporu. Chystám další kroky proto, abyste tu odvahu začít (nebo pokračovat), měli. Abyste cítili smysl. Aby vás to bavilo. Ať už to je výzva tvořit a společně sdílet (chystám speciální skupinu na Fcb, kam se budete moci přihlásit), sdílet společná témata a také uspořádat virtuální výstavu. Pro ty, kdo jste si stáhli 7 kroků k vlastní výstavě, by toto mohlo být dalším krokem. A srdečně zvu i všechny ostatní.

Těším se na společné sdílení, kreslení a malování.