Možná to platí spíše pro abstraktní umění, kdy se stává, že dobře zvolený název ještě dokončí celkové dílo. Abstraktní umění, tedy takové umění, u kterého nemůžeme přímo říct, co na obraze vidíme, mnohdy název samozřejmě ani nepotřebuje, ale pokud se zvolí vhodné pojmenování, zapůsobí to a obraz je divákovi bližší.
Takovým příkladem může být dílo Martina Feriho. Martin tvoří grafické obrazy, jejichž základem je ocelový plech. Zvláštní charakter a strukturu jim dodávají geometrické struktury a linie nanášených akrylových barev. Výsledkem je pak vizuální plastičnost a čistá abstrakce.
Jenomže Martin nezůstal jen u své dokonalé techniky – výborně se bavíme u každého obrazu, který přinese do galerie a sdělí nám jeho název. Takže – díváte se na obraz, na kterém jsou dva válce a který se jmenuje Ze snů bipolárního medvěda. Další zní Pohozená folie a sedm rituálů, a následuje Torzo ženy přelité vanilkovým krémem. Osobně nejvíc se mi líbí obraz se soustavou čtverců nazvaný Michel Gaucher. Vzpomínáte, kdo to byl? 🙂
Samozřejmě nemusíte volit až tak originální pojmenování, ale jen ze zkušenosti vím, že příjemce/divák/klient se díky názvu s obrazem ztotožní snáz.
A to platí i při tvorbě publikace o vašem výtvarném díle – každý si chce přečíst, jak se dílo jmenuje, aby se dozvěděl o obrazu víc. Je to přirozená zvědavost.
A pokud si budete pro svá díla chtít vyrobit vlastní portfolio, profesionální brožuru, můžete mrknout na tento odkaz. 🙂