Pucujete si hlavu? Aneb jak se snoubí umění a sport.

Zdá se vám, že psát o sportu na tomto blogu úplně nekoresponduje s tématem malířství a ostatními články?

To je jen zdání… Zjistila jsem totiž před časem, kdy jsem tak romanticky propadla zálibě kreslení a každý den jsem strávila nad kresbou několik hodin, aniž bych vnímala čas a natož své tělo, že už po pár týdnech se ráno budím se ztuhlou krční páteří a ta bolest za pravou lopatkou se taky nedala snést. 

Takže chtě nechtě, musela jsem od té doby věnovat svůj volný čas také cvičení, józe a pohybu. Dělala jsem to sice i předtím, než jsem se začala věnovat kreslení, ale pak když převážilo to druhé, už jsem si na pohyb moc nevzpomněla, cvičení mě zdržovalo a nechtěla jsem mu tolik času věnovat. A tohle poznání mi připomnělo vyprávění našeho současného malíře Michaela Rittsteina. 

Michael Rittstein je jeden z nejvtipnějších výtvarných umělců, které znám. Říká, že pouze roztírá trochu barvy ve volném čase. Ve skutečnosti je ale považován za významného představitele současné české expresivní malby. 

Příliš se neznáme (lépe řečeno spíše on mě nezná), ale jednou jsme šli z galerie, ve které pracuji, na Staroměstskou radnici, kde se připravovala naše výstava Pocta Hrabalovi, a ačkoliv jsme se neznali, když jsem vycházela z galerie, říkal – „Hele, ale neměla byste se obléct trochu víc? Jsou tam dost chladný stíny.“ Byl totiž únor a já si vyrazila jen tak v hacafráčku.

Michael Rittstein má rád velké formáty, což se projevilo na výstavě v roce 2019 v Jízdárně Pražského hradu, kde byl nejeden obraz složený z několika dílů velkých pláten. Když prý v minulosti tvořil v ateliéru v paneláku na Černém Mostě, riskl i formát 250 x 200 cm, ale to se pak prý po celém domě po stropě táhla barevná čára, jak obraz stěhoval z ven. 

Kromě malování je jeho velkou vášní plavání. „Pucuju si tím hlavu,“ řekl jednou pro ČT v pořadu Artzona, „víte, když s malováním lidi začínají, tak jsou ze začátku takový dost romantici a myslí si, že se sport k umění moc nehodí, že radši to cigárko a kavárna. A pak najednou zjistí, že jim z toho hrabe, špatně se jim chodí, záda bolí, a tak něco začnou dělat a někteří tomu propadnou.“

A to jsem ještě v tu dobu nevěděla, že to zažiju na vlastní kůži. Proto vím – bez cvičení dlouhé hodiny u kreslení strávit nelze. Ještě mám i tip – pokud vás trápí bolesti zad, můžu velmi doporučit svou kamarádku Andreu, která se těmto problémům profesionálně a ochotně věnuje, a už tak pomohla mnoha lidem. Podívejte se na její stránky www.zdravocvicna.cz

(Pozn. nejedná se o placenou, ani žádnou jinou spolupráci, jen jsem tím chtěla říct, že Andrea je prostě dobrá. :-))